Tip!!! Od kluka pro holku
O tobě krásnou báseň chtěl jsem psát,
dát z křištálu ti malé zrcadlo.
Na papír, přichystaný tolik neděl,
dnes ráno jarní slunce padlo,
víc krásnějšího bych ti nepověděl,
K paprskům připsal jsem jen : Mám tě rád.
O tobě krásnou báseň chtěl jsem psát,
dát z křištálu ti malé zrcadlo.
Na papír, přichystaný tolik neděl,
dnes ráno jarní slunce padlo,
víc krásnějšího bych ti nepověděl,
K paprskům připsal jsem jen : Mám tě rád.
O tobě krásnou báseň chtěl jsem psát,
dát z křištálu ti malé zrcadlo.
Na papír, přichystaný tolik neděl,
dnes ráno jarní slunce padlo,
víc krásnějšího bych ti nepověděl,
K paprskům připsal jsem jen : Mám tě rád.
O tobě krásnou báseň chtěl jsem psát,
dát z křištálu ti malé zrcadlo.
Na papír, přichystaný tolik neděl,
dnes ráno jarní slunce padlo,
víc krásnějšího bych ti nepověděl,
K paprskům připsal jsem jen : Mám tě rád.
O tobě krásnou báseň chtěl jsem psát,
dát z křištálu ti malé zrcadlo.
Na papír, přichystaný tolik neděl,
dnes ráno jarní slunce padlo,
víc krásnějšího bych ti nepověděl,
K paprskům připsal jsem jen : Mám tě rád.
UMÍRAJÍCÍ MLADÍK
Umírá chlapec,
život má na vlásku.
Pryč s těmi doktory,
umírá na lásku!!
SRDCE
Vypadá, že svět se jí netýká,
do neznáma běží.
Před celým světem utíká,
hledí jak kolem ní sněží.
Po tváři slaza jí stéká,
v níž se všechen žal zračí.
Každého stínu se leká,
pochybuje zda na život ještě stačí.
Přátelská náruč jí schází,
přívěšek v dlani drží.
Na sebe všechny chybyhází,
zívá, u úst se jí mlží.
Na malé skleněné srdce její zármutek padá,
bolestně víčka přivírá.
Všechen ten žal co v srdci střádá,
spolu s ní pomalu umírá.
To srdce od přítele dostala,
jeho slova stále slyší.
Prosím tě abys povstala,
jeho tep zaslechnem jen když budem tiší.
Malé srdce v dlani jí sevřel,
rukou jí pohladil po vlsech.
Chvějivou slzu jí setřel,
na tu noc vzpomíná ve všech nečasech.
S pramenem vlasů jejích si hrál,
a pak ještě dodal.
Ať by se dělo cokoliv, vždy bych při tobě stál,
pomocnou ruku ti podal.
A ona mu slepě věřila,
nečekala zradu.
Pokaždé na něj se těšila,
vzpomínala na jeho radu .
Zůstaň mi věrná,
tím samým se ti odvděčím.
Teď její tělo zaplavila černá,
je zahalená v hávu smutečním.
Lidé jen okolo prochází,
a snad ani nemužou vědět.
V jaké situaci se právě nachází,
může jen čekat a sedět.
K sestře své chtěla jít,
aby zahnala svou nudu.
Když přítel šel kamsi pít,
naplnit mužského pudu.
Šla k sestře, co mívala často poměry,
překvapení tam pro ní přichystáno bylo.
Pyšnilo se velkými rozměry,
ale úplně jiné než o jakém se jí snilo.
Svou sestru by mohla ještě čekat,
ale né ve vášnivém objetí.
Co ji však ještě víc začalo lekat,
že tohle byl podraz století.
Koho její sestra objímala??
Její přítel to byl.
Nic jiného už teď nevnímala,
z očí se jí potok lil.
Z jejího bytu nevyšla,
přinutila se běhat.
Nanic však nepřišla,
co teď má dělat.
Jen ten přívěšek si vzala,
chtěla být všude, jen ne tam.
Místo aby do pláče se dala,
rozběhla se neznámo kam.
Vypadá, že svět se jí netýká,
do neznáma běží.
Před celým světem utíká,
hledí jak kolem ní sněží.
MÉ KOTĚ
Já snesl bych Ti celý svět
a líbal bych Tě - nejlíp hned.
Jsi žena jako růže květ,
je radost na Tě pohledět.
Máš tělo jako bohyně
a vypadáš tak nevině.
Jsi krásná jako pápěří,
však nikdo mi to nevěří,
že je tu o co stát
a komu lásku dát.
Tvé oči v noci září,
jak datum v kalendáři,
kdy Tě zas uvidím,
teď zatím jenom sním.
Tvé oči jsou jak safíry,
já poznal bych je na míly,
mezi ostatními.
Chtěl bych Tě líbat po těle
a choval bych se nesměle,
jak nezkušený žáček, uličník, darebáček.
Já nechal bych se učiti,
těm tajům milování,
mé srdce mám zde na dlani
a nemá u mě stání.
Teď už je jenom Tvý,
šípem zasažený,
a tluče jenom pro Tě,
Ty lásko má - mé kotě
